|
Komentář ze dne: 12.08.2009 18:33:06
Autor: vera (izzo@seznam.cz)
Titulek: psychika
Diky za prispevek! Kdo vi proc jsem z kazdeho pocurani svych deti tak strasne zoufala, ze se uplne tresu a brecim a pokud deti neprizabiju, ublizim sobe....uceni deti na nocnik=nocni mura.
Velka slava, kdyz je to jednou za nama, s kazdym dalsim ditetem. Ted ale nastava obdobi zmeny /planovane stehovani/, a synacek - bez par tydnu jiz trilety!! je uz vic jak tyden denne pocurany. V noci, ale ted dvakrat za sebou i ve dne! Pritom je tak inteligentni, nadherny, samostatny - vzdy si to da sam vyprat, oblece se sam do sucheho... a mne je presto tak stydno za nej, za sebe, nejradsi bych pri pohledu na pocuraneho syna neexistovala.
Dodnes je mi zle pri vzpomince na mou sestru, ktera se ve dne pocurala ve ctyrech letech - pocit odporu az na zvraceni.
|
