Koupit draka jsme chtěli již loni, ale jaksi jsme se k tomu nedostali. Slitovala se nad námi naše kamarádka, která přijela se svým synkem a přivezli svého draka. Vyšplhali jsme se na náš blízký kopeček a draka vybalili. Vzhledem k tomu, že jsme si jakožto šikovné matky na mateřské vybraly takzvané úplné bezvětří, drak samozřejmě nelétal.
Chvíli jsme se s ním a dětmi proháněly po vršku, ale opravdu jsme ho nepřesvědčily. Nicméně, děti se pobavily a nebýt botičky s našlápnutým psím exkrementem, bylo to odpoledne bez chybičky.
Letos jsme se již vybavili lépe. Tatínek dovezl z Globusu barevného draka za cca 50,-Kč. Asi měsíc jsme ho měli doma než jsme se dostali k vypuštění. Vyjeli jsme si na okraj Prahy, prošli se a ve chvíli, kdy jsme došli na otevřené prostranství, které bylo vhodné pro naše letecké pokusy, začala taková vichřice, že jsme museli dceru držet, aby neodletěla do dáli i s všudypřítomným listím a prachem.
Nemluvě o tom, že vybalení draka vůbec nepřicházelo v úvahu.
Dnes ráno jsme vykoukli z okna, zjistili že vítr je tak akorát a vypravili se. Ovšem než jsme vyšli z domu, začalo pršet. Chtěla jsem to odpískat, ale tatínek tvrdíc, že v místě kam míříme určitě pršet nebude, vedl naši výpravu statečně kupředu.
Dojeli jsme na místo a zjistili, že počasí je totožné s počasím u nás doma. Možná horší. No ale když už jsme tam byli, tak jsme šli dál. Déšť nakonec polevil a tak jsme zdárně došli na kopeček nad Milíčovským lesem.
Vybalili jsme našeho krasavce z igelitu, sestavili dle návodu a přivázali na 20 m dlouhý provázek dodaný výrobcem. Foukalo to tak akorát a drak začal stoupat do výše. Vítr si s ním však pohrával a tak se drak poroučel rychle k zemi a špičkou se zapíchl do hlíny. Ale my byli vyzbrojeni trpělivostí a tak jsme ho vysazovali do povětří stále dokola a on nás z výše bombardoval. Pojmenovali jsme si ho důvěrně Kamikaze. Párkrát jsme museli úprkem zachránit holý život.
Snažili jsme se dál a drak začal zdárně stoupat. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že konečně máme vyhráno, šňůrka sebou škubla a drak letěl dál. Naštěstí nebyl moc vysoko a po opravdu vydařeném letu se poroučel k zemi, aby provedl svůj tolik oblíbený manévr - zapíchnutí do rozmoklé hlíny.
Vytržené očko nám zůstalo na konci provázku, ale nebylo již použitelné, protože igelit byl roztržený. Co by taky člověk chtěl za těch pár korun. Ale nebyli bychom češi, kdybychom si neuměli poradit. Draka jsme navázali jinak než byl předtím a znovu vypustili. A hle, letěl opravdu ukázkově. Žádný další pád se už nekonal. Tatínek povoloval provázek a drak stoupal k výšinám. Bohužel si taťka v zaujetí létajícím objektem nevšiml, že výrobce jaksi opomenul provázek na konci připevnit k cívce, ale pouze ho volně navinul. Došel tedy nakonec a drak, který nabyl svobody, radostně stoupal do nedohledna. Zahlédli jsme ho naposled v běhu přes kopečky, jak se kdesi v dáli řítí k zemi. Ač jsme celé okolí hodinu prohledávali, draka jsme již nenašli. Porost je tam sice nízký, ale velmi hustý, takže se dráček velmi dobře schoval. Nepomohlo ani volání naší dcery: "Dráčku kde jsi?" Nakonec zkonstatovala, že letěl asi hledat maminku a jelo se domů. Naštěstí se to obešlo bez slziček. Dcera si den pěkně užila a hned tak na něj asi nezapomene.
Letošní zážitek nás do budoucna jistě neodradí od dalšího pouštění draků. Za rok koupíme dalšího, abychom ho mohli opět úspěšně vypustit do volné přírody. Třeba najde toho letošního a začnou se úspěšně množit.
Naše malá drakiáda aneb vypuštění draka do volné přírody
