Maminka na mateřské dovolené

Probírala se dvě témata. To první se týkalo angažovanosti tatínků a časový harmonogram maminek. Druhá část přednášky se zabývala sourozeneckou rivalitou a jak na ni.

1. DĚLENÍ MEZI PARTNERY.

Paní doktorka podotkla, že se České republice naštěstí vyhnul trend, jenž je praktikován v USA a Německu, a tím je Žena v domácnosti. Často dochází k tomu, že žena je finančně i časově zcela závislá na partnerovi a její práce doma není uznávána. Ženy jež pečují o malé dítě se stávají na tuto činnost "EXPERTKAMI" a není to myšleno pejorativně. Ony ví, co jejich dítě potřebuje, co si má obléknout, co má rádo, jak reaguje...
Partner, který má možnost nebo i povinnost se svým dítětem trávit čas si tuto ženskou schopnost uvědomí, dokáže ji ocenit a uvědomí si, že to s těmi dětmi ( i když se sedí "jen" na hřišti) není žádný med.
To, aby se partner zapojil do tohoto procesu je důležité nejen proto, že se prohloubí vazba na dítě, ale že i žena má možnost aktivně vypnout a odreagovat se. Pokud žena tuto možnost nemá dochází k frustraci, která se víceméně odráží na dítěti, což vede k výčitkám, že žena neadekvátně jedná, a i práh psychické a fyzické odolnosti se snižuje.

Co dělat pokud partner, manžel odmítá?

Zde paní doktorka zdůraznila dva body:
1) komunikace
2) zavést co nejdříve pravidlo či podvědomí, že jsem i JÁ + mé potřeby.

Viz.1 komunikovat, ale ne stylem mentorování nebo vyčítání. Právě ženy na MD mají sklony používat tento tón. Muži jsou na něj dost citliví, jelikož mají pocit, že jsou vychováváni, že tímto tónem mluvila jejich matka, a proto první reakce bývá odmítavá. Většinou pak komunikace uvázne na mrtvém bodě nebo se zvrhne v konflikt.

Důležité je i ocenit partnera, uvědomit si, že na něm leží tíha finančního rozpočtu.
Zodpovědnost za financování bytu, jídla + dětí spojené s vědomím, že jsem na to sám je pro muže náročné. Proto umět ocenit, že toho má také hodně, a že si toho vážíte.

Další jsou rodinné rituály. Zavést nějaký rituál, jenž by naplňoval potřeby partnerů. Např. když si maminka zajde do jiného pokoje číst knihu, tak tatínek dítě upozorní, že teď nebude rušit-maminka odpočívá. Jiný příklad: když tatínek chodí každý pátek na pivo, tak maminka každou středu do kina.

viz.2 je jasné z názvu. Čím dříve prosadíme i své potřeby, tím lépe. Pokud jste již doma déle, můžete argumentovat, že s jedním to bylo jinak náročné, než když jsou děti dvě. Zdůraznila vždy, že jde hlavně o ten tón, jakým spolu komunikujete. Máte si uvědomit, že muži mají spoustu rituálů, které se musí dodržovat ( koukat se na zprávy, číst si noviny apod.)

Vztah matky a dítěte.
Zde jenom podotkla, že se ve vztahu s dítětem mají určovat pravidla, hranice, ale hlavně mluvit s ním. Když si chcete vypít kávu v klidu a ratolest přijde a začne rytmicky bouchat do židle se známým mamííí, mamííí, mamííí. Je třeba říci, že teď odpočíváte a chcete si vypít kávu nebo teď si chvilku čtete noviny. Nemělo by se to dítěti sdělovat, tak přes rameno, ale opravdu jemu a do očí. Dítě se tím naučí od nás odpočívat, naučí se, že ten čas se rozděluje na aktivní a odpočinkový. Třeba se i stane, že si vedle Vás sedne s knížkou a dokáže si chvilku prohlížet či později číst.


2. SOUROZENECKÁ RIVALITA
Evidentně je to široké téma a paní doktorka se proto zaměřila na to, jak má maminka mezi dětmi komunikovat, aby se žárlivost snížila.

a) Příprava
Všude se dočtete, doslechnete, že se má dítě na sourozence připravit, ono se těší, pak přijde miminko a je zle a vy jste zklamány, že to nefunguje. Zde podotkla, že my sice naučíme dítě se těšit, ale ono neví na co se těší. Ono neví co miminko obnáší (narozdíl od dospělého), a nedokáže si představit co to pro něj bude představovat za změny.

b) Separační fáze.
Tedy fáze trvající cca. do 3 let věku ( je to přibližné). Je to fáze, kdy dítě přestává být závislé na matce. Proběhne - li dobře, pak není problém odpoutání se od matky a i žárlivost se dříve upraví. V chytrých knihách se traduje, že ideální věk mezi dětmi jsou 3 roky. Je to proto, že v tomto věku dítě může navštěvovat školku aniž by utrpělo duševní zdraví. Je to variabilní a rozhodně neplatí, jsou-li děti blízko sebe musí to být špatné.

c) Nasycení dítěte.
A to po té citové stránce. Pokusit se to menší někomu udat (příp. když spí) a pak se na 100% věnovat staršímu. Klidně si můžete dovolit říct: "ono nás to mrně ruší, viď? a teď máme na sebe čas". Tzn. nehledat vždy jen přednosti, proč je miminko bezva, ale ukázat, že starší sourozenec má právo nebýt s novou situací spokojen. Vymyslet aktivitu jen s ním a emočně ji ještě podtrhnout. Neříkat on je ještě malej, a ty musíš být hodná. Naopak říct, ono je ještě malé, ale TY (nebo my) už můžeš na houpačky, ale MY můžeme na zmrzlinku apod.

d) Občas maminky znepokojuje pocit, že druhé dítě šidí, že se tomu prvnímu věnovaly více, lépe,.... Někdy to vede k výčitkám, že to druhé nemáte tak rádi. Člověk si má uvědomit, že poprvé se o miminko staral s větším emočním nasazením. Sami si jistě vzpomenete, jak všechno byla událost, o všem jste se radily. Teď po druhé jste již rutinérky. Víte, umíte, znáte, jste méně bezradné. Tzn. že to děláte správně jenom bez toho adrenalinu, což může vést k výše popsaným pocitům.

Je dobré situaci porozumět. Pokud rozumím - mohu to řešit.

Tím se povídání paní Dr. chýlilo ke konci.

Ještě bylo zodpovězeno pár dotazů:
např. Jak řešit s přáteli rozdílný názor na výchovu?
Máme se udržet a nedávat "dobře míněné rady", spíše používat formulaci:....já mám takovouhle zkušenost, ze zkušenosti vím.... Tedy, aby se vyzdvihlo co vy jste prožily než ony rady, byť dobře míněné.

Tím končím a doufám, že některé pasáže vám budou nápomocny. Zároveň se omlouvám za slohový nesoulad a pravopisné chyby, které jsem jistě i po kontrole přehlédla.

Zdraví Qěta