CHTĚLA JSEM PRO SVÉ DĚTI ŠKOLKU, KTERÁ BY SPLŇOVALA VŠECHNY MÉ PŘEDSTAVY.

Vstoupím do třídy a vidím, že všechny děti jsou tak zabrány do práce, že si ani nevšimnou, že jsem přišla. Dvou a půl letá Kristýnka zametá drobečky, které jí u svačinky spadly na zem. Čtyřletá Ema u stolečku vyšívá. Tříletý Štěpánek na koberečku na zemi přiřazuje obrázky zvířat k jejich anglickým názvům. Jasmínka a Sofinka jsou ve čtecím koutku a povídají si s asistentkou Sárou z USA o knížce, kterou jim Sára čte. Anglicky. Honzík hloubá nad červenomodrými tyčemi a Ríša se učí psát písmena do misky s moukou. Napíše jedno, „smaže“ jemným zatřepáním a zkouší druhé. Davidovi svítí oči radostí nad tím, jak se mu podařilo našlehat nastrouhané mýdlo ve vodě tak, že vypadá jako šlehačka. Kačenka má na koberečku rozložené obrázky a z jednotlivých písmen skládá jejich názvy. Viktorka svačí – vidím, že si už namazala chleba a teď si ze džbánu nalévá čaj. Že se jí trochu čaje vylilo na stůl? Nevadí. Viktorka jde úplně samozřejmě k umyvadlu, kde je miska s houbičkou a vylitý čaj utře. Ve třídě je úplný klid. A kde je paní učitelka Martina? Na první pohled jsem si jí vůbec nevšimla. Aha, už ji vidím, tamhle na koberečku ukazuje Sáře, jak má pracovat s růžovou věží.

Ne, nejsem ani na jiné planetě, ani v jiné zemi, ale v Brně, v mateřské školce Perlička, kde se vyučuje podle Montessori pedagogiky. Jdu si vyzvednout dceru ze školky. Ze své školky. Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit – a to už Perlička zahájila druhý školní rok.

Chtěla jsem, aby moje děti chodily do takové školky, kde se budou den za dnem rozvíjet. Kde se k nim budou pedagogové chovat s respektem. Kde bude důležité, co si dítě myslí a bude to moci říci. A kde se o jeho názory, podněty i starosti budou učitelky upřímně zajímat. Kde nebude trávit čas hraním pro samotné hraní, ale jeho činnost bude mít smysl. Kde se bude moci volně pohybovat po školce a volit si takovou činnost, na jakou má zrovna náladu. A bude v ní moci pokračovat, jak dlouho bude chtít. Kde bude prostředí připravené tak, že se v něm snadno zorientuje, na všechno dosáhne a nebude muset čekat, až jim dospělý něco podá nebo dovolí si vzít. Kde dítěti nebudou říkat, kde a jak udělalo chybu, ale bude to moci poznat samo. Kde bude vládnout klid, harmonie, řád a pořádek, který povede děti k rozvoji vnitřní disciplíny a zodpovědnosti. Ke spolupráci namísto k soutěživosti. K respektu k ostatním. Kde budou učitelé hovořit laskavým jazykem a ocení, když dítě projeví nějakou ctnost. A kde se k tomu všemu ještě jako bonus naučí anglicky.

Školku, která by tohle všechno splňovala jsem nenašla. A tak jsem ji společně s dalšími třemi nadšenci vytvořila (a stále vytvářím). Nejen, že díky skvělým učitelkám a geniálnímu Montessori programu mé představy splnila, ale neustále je dalece překonává. Naše vize je tato: „Pohlížejte na člověka jako na důl ukrývající drahokamy nedozírné hodnoty. Jen výchovou lze dosáhnout toho, že ony drahokamy vyjdou na povrch a že z nich lidstvo bude moci těžít.“ Dobré vlastnosti, schopnosti a dovednosti v naší školce do dítěte nevpravujeme, ale pomáháme mu rozvíjet to, co je v každé lidské bytosti ukryté.

Je mi moc líto, že jsme tento projekt nezrealizovali dříve a že starší dcera je už ve 2.třídě. Chci ale i pro ni jen to nejlepší a bohužel žádná škola mým představám neodpovídá. A tak pevně věřím, že naše žádost na zřízení základní školy, samozřejmě Montessori a v angličtině, bude vyřízena kladně a příští rok se bude i ona moci přidat k dětem do třídy pro děti ve věku 6-9 let…

Článek zaslala MUDr. Darina Gurutidu
Maminka tří dětí (1,4,7), ze které souhra okolností udělala také ředitelku projektu MŠ Perlička